načase
[načase]
příslovce v přísudku
na čase
[načase]
příslovečný výraz v přísudku
(INF; aby…)
(jen ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje vhodnost, potřebnost, naléhavost konat něco vzhledem k určitým okolnostem, (být) třeba, nejvyšší čas:
Bylo načase jít.
Bylo na čase, aby dospěl.
Je načase říct, jak se věci mají.
Už také bylo načase situaci nějak řešit.
Není už načase, aby ses usadil?
→ čas
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[načase]
příslovce v přísudku
na čase
[načase]
příslovečný výraz v přísudku
(INF; aby…)
(jen ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje vhodnost, potřebnost, naléhavost konat něco vzhledem k určitým okolnostem, (být) třeba, nejvyšší čas:
Bylo načase jít.
Bylo na čase, aby dospěl.
Je načase říct, jak se věci mají.
Už také bylo načase situaci nějak řešit.
Není už načase, aby ses usadil?
→ čas
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)